Josef Váchal ve sbírce Viléma Trmala Galerie KODL / Praha / 22. března – 10. dubna 2019

Vilém Trmal

Vilém Trmal

Vilém byl knihami posedlý. Zprvu jako vášnivý čtenář, posléze coby neméně zapálený obdivovatel „sličných grafických úprav“, jak sám s oblibou říkával. A když mu krátce po absolutoriu vysoké školy vážná nemoc znemožnila věnovat se svému občanskému povolání naplno, stal se pravidelným návštěvníkem pražských antikvariátů a rozšířil svůj zájem o fotografie, grafiky, kresby, obrazy. Začala tak vznikat velmi pestrá a výjimečná sbírka. A i přesto, že by se v ní hravě našly unikáty, které by – bez přehánění – mohly být ozdobou nejvěhlasnějších světových muzeí či soukromých galerií, největší Vilémovou vášní zůstával Josef Váchal. Od chvíle, kdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století získal od přítele Váchalovy první dřevoryty, až do posledních dní roku 2012.

JUDr. Vilém Trmal /

Právník, sběratel, antikvář, spoluzakladatel Českého antikvariátu ATA, pořadatel 35 aukcí pro Sdružení přátel krásných tisků a autor čtyř desítek aukčních katalogů.

Český anikvariát ATA

Český antikvariát ATA

Manželé Jitka a Vilém Trmalovi založili Český antikvariát v roce 1993. Provozovali jej v Bubenečské ulici číslo 258/9 v Praze - Dejvicích. Jitka Trmalová byla profesí vyučený knihkupec. Tento obor vystudovala s vyznamenáním v roce 1967. Poté nastoupila do knihkupectví v Pardubicích. V roce 1971 se stala vedoucí antikvariátu, rovněž v tomto východočeském městě, kde se seznámila se svým budoucím manželem Vilémem. Ten byl již v té době významným sběratelem výtvarného umění a bibliofilem. V roce 1977 ukončila svou profesní dráhu v Pardubicích a roku 1978 nastoupila do antikvariátu ve Spálené ulici v Praze, kde přečkala dobu temna českého antikvárního trhu. (Směrnice byly jasné: nevykupovat a neprodávat autory, ideologicky nevhodné pro tehdejší vládní garnituru.)

V roce 1992 opustila paní Jitka antikvariát ve Spálené ulici a založila se svým manželem Vilémem, v té době již fundovaným znalcem a sběratelem, Český antikvariát. Ještě téhož roku obdržela paní Trmalová koncesní listinu na provádění dražeb pod obchodním jménem ATA a na jaře roku 1993 uspořádali manželé Trmalovi první aukci bibliofilií a vzácných tisků. Celkem jich úspěšně proběhlo 35.

JUDr. Vilém Trmal obohatil tyto aukce svou neuvěřitelnou fundovaností a znalostmi, které nashromáždil za svého sběratelského období v „šedi totalitní kultury“. V aukčních katalozích byli prezentováni takoví umělci jako Josef Váchal, Bohuslav Reynek, Ladislav Sutnar a další zapomenutí výtvarníci, fotografové, literáti. Nevyjímaje představitele české i zahraniční avantgardy 20. - 30. let minulého století. Právě na těchto aukcích mohla široká, nejen odborná, společnost poznat, co je skutečná kvalita.

V roce 2012 však JUDr. Trmala zasáhla zákeřná choroba, na kterou v roce 2013 umírá. V této těžké době mu byla do poslední chvíle velkou oporou jeho žena Jitka, která roku 2015 ukončuje činnost Českého antikvariátu ATA a rok na to následuje svého manžela Viléma do světa, odkud není návratu. 

Martin Přibyl

Aukční katalogyVýsledkové listiny

Bubenečská 258/9
16000 Praha, Česká republika

Provozovna, která se stále nachází na stejné adrese v Praze 6, v ulici Bubenečská číslo 9, je situována asi 80 m od stanice metra Hradčanská směrem k americké rezidenci. Byla po složitých peripetiích otevřena dne 22. března roku 1993.

Krédem nové firmy bylo a je, jak patrno z tehdy distribuovaného propagačního letáku, prosazování snah vedoucích ke spoluvytváření nového, kultivovaného českého sběratele. Spolupůsobení antikvariátu při prohlubování znalosti české knižní kultury a prohlubování znalostí a sběratelství krásných tisků a publikací s výraznou orientací na výtvarně zajímavou stránku knihy se daří prosazovat zejména při konstruování aukcí, které se snaží být co nejvybranějšími k tomu, aby potěšily srdce i mysl sběratelů.

Vývěsní štít vytvořil malíř Rudolf Zörner s použitím erbu rodiny Trmalovy, v jejímž vlastnictví se antikvariát nachází.

Dne 24. dubna 1993 pořádala firma v rámci Prvních pražských aukčních dnů svou první jarní aukci. Od tohoto data dodnes bylo uspořádáno 20 aukcí s frekvencí jaro – podzim, vždy dvě do roka. Filosofií každé z aukcí je používání přísných kritérií na výběr a kvalitu nabízených tisků. Z úmyslu jsou aukce pořádány v menším rozsahu, neboť přesycování sběratelů nadbytečným počtem nabízených položek v zájmu zvýšení lukrativnosti aukcí je považováno za skutečnost, kterou se ve sběratelích dosahuje spíše nežádoucího účinku (únavy, ztráty pozornosti atd.). A tady je potřeba zdůraznit, že aukce musí být především zábavou a vést k objevování pocitů radosti a uspokojení sběratelů, pro které především je pořádána.

Otevírací doba prodejny byla stanovena na čtyři odpoledne v týdnu především proto, že antikvariát považuje za svou prioritní činnost přípravu aukcí a získávání co nejkrásnějších tisků do nich. Mimo dobu uvedenou jako otevírací je však samozřejmě počítáno s tím, že si lze individuálně dohodnout jinou dobu, bude-li to jen trochu možné.

Chceme, aby především česká kniha nacházela své místo v naší nabídce, která i nadále bude orientována převážně na českého sběratele, ovšem s tím, aby krása českého tisku nalezla svůj ohlas a byla obdivována milovníky krásných tisků i mimo náš region. Jde o to, aby krása naší knihy se stále více prosazovala jako neodmyslitelná součást knižní kultury světové.

Vilém Trmal

Holt si to musíte dát dovázat

Holt si to musíte dát dovázat, jinej exemplář už není Josef Váchal ve sbírce Viléma Trmala

22. března - 10. dubna 2019 / Galerie KODL / Národní 7 / Praha 1

Výstava mapuje více než čtyři desítky let setkávání sběratele Viléma Trmala (1949–2013) s dílem Josefa Váchala (1884–1969). Od happeningů v dobách hluboké normalizace, kdy spolu s ostatními podobně smýšlejícími spiklenci hrával o jeho grafické listy ping-pong, přes nesčetné návštěvy pamětníků a antikvariátů napříč republikou, po diskrétní schůzky s majiteli aukčních síní. Bezmála sto prací představuje takto vzniklou sbírku v reprezentativním výběru.

Lepty, jimž se Váchal věnoval v počátcích své umělecké dráhy, jsou zastoupeny především souborem erotických karet z roku 1908, které byly považovány za ztracené.

Nejpočetnější skupinu vystavovaných děl tvoří dřevoryty. Samostatnými listy (Pan a žínka, Sen staré panny, Zaklínač či Bouře) stejně jako málo známým cyklem z rituálu toledských heretiků či souborem prací z Postyly kacířské dokumentují více než čtvrt století Váchalova tematického i řemeslného „stýkání a potýkání s letokruhy“.

Srdcem výstavy jsou autorské knihy, z nichž největší pozornost beze sporu upoutají Přírodopis strašidel a Šumava umírající a romantická, které Váchal daroval své životní družce Anně Mackové, či autorský výtisk Receptáře barevného dřevorytu, do něhož si Váchal více než dvacet let psal poznámky.

Jedinečnost Trmalovy sbírky podtrhují plátna Pohádka a Čarodějnice a rozměrné akvarely Svatební kvas, Malíř či Smrt abatyše – díla, která se objevují na veřejnosti po dlouhých desetiletích. 

Uspořádání výstavy provází vydání knihy Pavla Hájka Holt si to musíte dát dovázat, jinej exemplář už není, jež přibližuje rozsah a význam Trmalovy sbírky výběrovým soupisem a reprodukcemi tří Váchalových děl, které nebyly doposud nikdy publikovány: text Na okraj Romantické Šumavy, dopis-román Dva Josefové ze zářijového vrhu v roce 1884 a soubor karet Josefa Váchala erotické karty.    

Výstava se koná pod záštitou Trmalova dlouholetého přítele Martina Kodla u příležitosti nedožitých sedmdesátin Viléma Trmala a rovného půlstoletí od smrti Josefa Váchala.

Galerie KODLGalerie KODLKatalog

Josef Váchal

Josef Váchal

„Zde leží J. Váchal pod drnem. 
Devět znal řemesel úhrnem.
Knihař a malíř. Také psal.
(Však ducha doby prozaspal.
Hubené proto míval střevo…)
Nejraději zpracovával dřevo
a že ryl také do lidí
dnes obdiv světa nesklidí.
Šťoural se v magii a katolické víře,
pohrdal vlastí a miloval zvíře.
Vždy rituálem smířil Satanáše,
Kněžím když sloužil, (ctil též Koniáše!)
jim ke cti maloval a leptal.
Co nevěděl, to nevybreptal.
Extremní mystik, čisté prvky ruše,
byl blázen, chlípník a zas mrskač duše.
Nadšený milovník šwabachových tisků
tůze rád kouřil; dýmku nedal z pysků.
Proti proudu ploval k nezvyklému cíli
morálně jsa posléz mezi lidmi shnilý.
Však choroby své velmi lehce nesl,
pod první státní podporou on ve hrob klesl,
kde červi na něm primitiv svůj ryjí
a čerti ohněm duši v pekle myjí!“

Vlastní epitaf Josefa Váchala z roku 1922