Výstava mapuje více než čtyři desítky let setkávání sběratele Viléma Trmala (1949–2013) s dílem Josefa Váchala (1884–1969). Od happeningů v dobách hluboké normalizace, kdy spolu s ostatními podobně smýšlejícími spiklenci hrával o jeho grafické listy ping-pong, přes nesčetné návštěvy pamětníků a antikvariátů napříč republikou, po diskrétní schůzky s majiteli aukčních síní. Bezmála sto prací představuje takto vzniklou sbírku v reprezentativním výběru.

Lepty, jimž se Váchal věnoval v počátcích své umělecké dráhy, jsou zastoupeny především souborem erotických karet z roku 1908, které byly považovány za ztracené.

Nejpočetnější skupinu vystavovaných děl tvoří dřevoryty. Samostatnými listy (Pan a žínka, Sen staré panny, Zaklínač či Bouře) stejně jako málo známým cyklem z rituálu toledských heretiků či souborem prací z Postyly kacířské dokumentují více než čtvrt století Váchalova tematického i řemeslného „stýkání a potýkání s letokruhy“.

Srdcem výstavy jsou autorské knihy, z nichž největší pozornost beze sporu upoutají Přírodopis strašidel a Šumava umírající a romantická, které Váchal daroval své životní družce Anně Mackové, či autorský výtisk Receptáře barevného dřevorytu, do něhož si Váchal více než dvacet let psal poznámky.

Jedinečnost Trmalovy sbírky podtrhují plátna Pohádka a Čarodějnice a rozměrné akvarely Svatební kvas, Malíř či Smrt abatyše – díla, která se objevují na veřejnosti po dlouhých desetiletích. 

Uspořádání výstavy provází vydání knihy Pavla Hájka Holt si to musíte dát dovázat, jinej exemplář už není, jež přibližuje rozsah a význam Trmalovy sbírky výběrovým soupisem a reprodukcemi tří Váchalových děl, které nebyly doposud nikdy publikovány: text Na okraj Romantické Šumavy, dopis-román Dva Josefové ze zářijového vrhu v roce 1884 a soubor karet Josefa Váchala erotické karty.    

Výstava se koná pod záštitou Trmalova dlouholetého přítele Martina Kodla u příležitosti nedožitých sedmdesátin Viléma Trmala a rovného půlstoletí od smrti Josefa Váchala.

Jakkoli se to může zdát zvláštní, Vilém Trmal (1949–2013) nebyl v pravém smyslu slova sběratelem krásných tisků. Jeho snem nebylo mít od něčeho všecko, ale vždy jen to, co ho nějakým způsobem oslovovalo, bylo mu blízké. Neusiloval ani o to mít celého Váchala, jehož dílo jinak obdivoval nejvíce, natož zkompletovat produkci toho či onoho nakladatele, tu či onu edici. Nebudoval, nestavěl. Žil. A užíval si. Takže se nezřídka stávalo, že dílům, která většina sběratelů považovala za zásadní, nevěnoval příliš pozornosti. Nanejvýš pro něj představovala výhodné platidlo, s nímž bylo možné uzavřít jinak neuskutečnitelný obchod. A za jiné knihy či alba byl se stejnou noblesou ochoten se vydat z poslední koruny.

Výstava Mám se moc dobře; počasí mi přeje. Lihu však vzal jsem málo, ba i desek v hrubých obrysech mapuje území (sběratelských) vášní, které Vilém Trmal modeloval více než čtyři desetiletí. Nejstarší oblast, nikoli co do zájmu, ale data vydání, tvoří alchymické a magické traktáty z 16. až 18. století. Atmosféru přelomu 19. a 20. století zastupuje produkce Knihovny Moderní revue a soubor staroříšských tisků z dílny Josefa Floriana a jeho blízkých. Svět vydavatelů bibliofilií velmi plasticky přibližují konvoluty prací Josefa Portmana, Jaroslava Picky a Františka Jana Müllera. Českou meziválečnou modernu, která i v zahraničí patří k nejvyhledávanějším, reprezentují díla Toyen, Jindřicha Štyrského, Josefa Šímy. Takto vzniklou síť dále zahušťuje tvorba solitérů Jiřího Karáska ze Lvovic, Miloše Martena, Jakuba Demla, Ladislava Klímy, první vydání knih Pietra Andrey Mattioliho, Alexandra Sergejeviče Puškina, Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové, Františka Gellnera, Vladimíra Holana, rukopisy Vojmíra Vokolka, grafické cykly Bohuslava Reynka, Františka Koblihy, Anny Mackové či práce Josefa Váchala…

Konání výstavy provází vydání katalogu Pavla Hájka Mám se moc dobře; počasí mi přeje. Lihu však vzal jsem málo, ba i desek, který obsahuje úplný soupis sbírky krásných tisků Viléma Trmala a více než padesát reprezentativních fotografií.